Hodnocení sezóny A-týmu mužů

Základní část

Ještě, než se pustíme do hodnocení a popisu základní části, je potřeba si představit změny v týmu, které pro tuto sezónu nastaly.

Mužský A-tým po několika letech opustil Petr Kašpar, který se rozhodl ukončit aktivní florbalovou kariéru a dále se věnuje výchově dětí v hokeji. Dalším hráčem, který již nenastoupil do přípravy byl Martin Szweda, který odmítl hrát v A-týmu a v neposlední řadě je třeba zmínit návrat do vlasti Macieje Bogdanského.

Mezi posily zcela jistě patří navrátilec ze studií - David Morcinek, z juniorky přešel mezi muže Dominik Škuta a z Torpeda Havířov přišel na hostování Denis Kubiczek. Nesmíme zapomenout ani na Petra Popalu, který přestoupil z Kopřivnice.

Lze tedy říci, že nově příchozí měli zacelit mezery vzniklé po hráčích, kteří již nechtěli v A-týmu působit.

Před sezónou, je především potřeba nabrat fyzickou kondici a k tomu nám měl pomoct petrovický odchovanec Lukáš Gorgol, pod jehož vedením se tým připravoval v areálu školy v Marklovicích a také na oválu Interu Petrovice. Jak již u nás bývá zvykem, účast na letní přípravě nebyla zcela ideální, ale ti, kteří absolvovali náročné letní tréninky z toho těžili minimálně půl sezóny.

Hned první a zároveň nejdelší výjezd nás čekal v 1. kole, kdy jsme změřili síly s týmem, který sestoupil z 1. ligy, a to Aligators Klobouky. Bohužel na tento zápas jsme jeli ve velmi okleštěné sestavě. A přesto, že i tak jsme byli herně lepší, tak přece jen 15 naběhaných domácích slavilo úspěch. Začali jsme tedy jedním získaným bodem za prohru v prodloužení. To jsme ještě netušili, že se nadechneme k dlouhé vítězné sérii, která započala těsnou domácí výhrou nad loňským finalistou z Opavy. Zejména v zápasech s nováčky soutěže, s týmy Zlína a Třince jsme měli výborné druhé třetiny, které skončili 6:0, potažmo 5:0 v náš prospěch a zaznamenali jsme vysoké výhry. Naše úspěšná série se zastavila v 8. kole, kdy jsme doma nestačili na favorizovaný celek Torpeda. Drželi jsme se tedy na předních pozicích a zajížděli na půdu trápícího se Slovanu a očekávalo se od nás jasné vítězství. V tomto utkání jsme poprvé nepředvedli vůbec nic a je dost možné, že právě zde začal náš pozvolný pád tabulkou. Sice jsme v dalším utkání porazili Rožnov, nutno podotknout, že dobře jsme hráli maximálně 5 minut, a pak už to přišlo. Prohra s favoritem z Kopřivnice, vydřená výhra za dva body na půdě Opavy a pak dlouhý půst. Domácí přestřelka s Přerovem a smolná prohra 9:10, výprask ve Zlíně, kam jsme jeli s torzem sestavy (ne poprvé a ani naposled).

Po tomto zápase jsem se rozhodl, že není na co čekat a je potřeba posílit tým. Zejména početně, neboť účast některých hráčů na zápasech byla velmi nepravidelná. Dají se pochopit zranění a pracovní povinnosti, ale jiné důvody - lyže, babička má narozeniny atd., už moc ne. Podařilo se nám oslovit a domluvit výpomoc u našich bývalých hráčů: Richarda Klimka, Richarda Foltinka a Honzy Křivy. Prvně jmenovaný naskočil okamžitě, u Foltinka se musel vyřídit mezinárodní přestup a u Křivy zůstalo jen u slibů. Nadějně vypadal i příchod dalšího hráče, Denise z Orlové, bohužel jednání jeho mateřského oddílu tomuto nepřálo.

Abychom si zajistili klidné Vánoce, bylo potřeba doma porazit tým Třince. Průběh zápasu nasvědčoval, že tomu tak opravdu bude. Bohužel obrovské individuální chyby některých našich hráčů darovaly body soupeři a my tak mohli hovořit o velké krizi. Tu jsme chtěli zažehnat 2. ledna v Šumperku, ale zlepšený výkon nakonec nestačil. Zjevně bylo potřeba hrát po celý zápas, ne jenom dvě třetiny. Vrcholem naší krize byl domácí zápas s týmem Hranic, který přijel smířený s tím, že v Petrovicích neuspěje. O to víc byli všichni překvapeni, když Hraničtí jasně vyhráli.

Bylo tedy třeba dát týmu nový impuls. Nebylo pochyb o tom, že florbal kluci hrát nezapomněli, ale bylo potřeba něco změnit. Proto se vedení týmu rozhodlo oslovit našeho bývalého trenéra, pana Koutného, zda by nám dočasně nevypomohl. Společně s trenérem Koutným se zapojil do tréninkového a zápasového procesu Honza Daubner. S jejich výpomoci jsme se vydali na půdu favorizovaného Torpéda Havířov, které se tou dobou nacházelo na 2. místě tabulky. Náš soustředěný, obětavý výkon nakonec znamenal překvapení a naši výhru 6:4. Bohužel hned další utkání nás opět vrátilo do reality tím nehorším možným způsobem, kdy jsme doma vyfasovali ostudnou patnáctku od průměrného Slovanu. 

Jelikož se soutěž vyrovnávala, potřebovali jsme k jistotě play-off ještě minimálně 4 body, které se nám nakonec podařilo získat a z 6. místa postoupit.

Musím se ještě zmínit o velice zajímavých výsledcích některých týmů v posledních kolech. Nechápu proč ligová komise například nenařídila, aby se poslední kolo hrálo ve stejný čas, jak tomu bývá všude jinde. Pak by nedocházelo k překvapivým (ale očekávatelným) výsledkům a možná i složení skupin (play-off, play-down) by bylo trochu jiné…

Pokud bych měl tedy základní část shrnout, mohu říci: výborný začátek a postupný úpadek. Stále nemohu zcela pochopit, jak je možné, že po půlce sezóny jsme na 2. místě a ve finále se strachujeme o postup do vyřazovací fáze. Jako hlavní příčinu vidím v nízké účasti hráčů na tréninku a neustále měnění zápasové sestavy z důvodu opakovaných absencí.

Play-off

Ve vyřazovací fázi si nás vybralo Torpedo Havířov, s nímž jsme měli v základní části bilanci 1:1 a tudíž se dala očekávat vyrovnaná bitva. Podle pořadí v základní části a také z hlediska šíře kádru byl ale mírným favoritem havířovský celek.

První utkání na hale Slavia začalo spíše opatrně a oba týmy poctivě bránily a vyrážely do rychlých protiútoků. Zlom nastal v části druhé, kdy se podařilo domácím 4x skórovat a odskočit nám. Tak, jak nám nevyšla třetina druhá, tak nám zase sedla poslední část a Torpedo jsme jasné přehrávali. Výsledkem bylo vyrovnání skóre na 6:6. Byli jsme tedy na koni a vše nasvědčovalo tomu, že uspějeme buďto v normální hrací době, nebo v prodloužení. Bohužel pro nás, minutu před koncem přišel jeden prohraný osobní souboj a domácí z ojedinělé šance dali branku. Okamžitě jsme šli do hry bez brankáře a tento risk se nám nevyplatil a prohráli jsme tedy 6:9.

Druhý zápas na půdě soupeře jsme začali velmi dobře a diktovali jsme tempo hry. Torpedo tento zápas vsadilo na jednu kartu, a to na Matěje Černého, přes kterého šla veškerá hra domácích. Nám se jej podařilo vcelku slušně eliminovat a poctivým výkonem jsme si došli pro výhru 8:4 a vyrovnání série na 1:1.

Třetí utkání jsme odehráli na domácí půdě, což by pro většinu celků byla výhoda, avšak my doma poslední dobou nějak neumíme. Zejména práce s míčkem je z naší strany horší, protože nám dost často odskakuje. A celé třetí utkání jsme se opět se zpracováním míčku trápili. Sice jsme si vytvářeli dostatek šancí, ale chyběl nám klid na hokejkách a když už jsme se přece jen dostali ke střele, stál v cestě nadstandardně chytající gólman Torpeda. Přestože jsme byli střelecky aktivnější a vypracovali si více šancí, radoval se z výhry havířovský celek. Tentokráte hrál soupeř kolektivně, vyrážel do rychlých protiútoků a na rozdíl od nás, byl střelecky úspěšný. Prohra 1:6 sice vypadá jednoznačně, ale zápas to byl více než vyrovnaný.

Nezbývalo nám tedy nic jiného, než vyhrát v neděli a vrátit sérii do Havířova. Bohužel, se opakoval scénář ze sobotního zápasu. Nedělní utkání začalo trošku opatrněji a po většinu první části se hlavně dobře bránilo. Pak dostal soupeř výhodu přesilové hry, kterou se štěstím využil. Poté jsme nesmyslně chybovali v útočném pásmu, a tak zkušený soupeř, jako je Torpedo toho využil. Sice jsme prohrávali 0:2, ale věděli jsme, že soupeř nás nepřehrává. Stáhli jsme hru na 10 relativně zdravých hráčů a začali dotahovat ztrátu. To se nám skoro povedlo, snížili jsme na 2:3 a tlačili. Další nesmyslné vyloučení nás ale přibrzdilo, a i když jsme dobře bránili, jedna střela přece jen propadla za záda našeho brankáře. Opět tedy o dva a naše snaha dotáhnout. Nevyšel nám ale vstupu do posledního dějství, protože jsme inkasovali pátou branku a pak už nebyla jiná šance, než hru otevřít. Tím pádem se vznikaly mezery v naší obranné činnosti, kterých soupeř využíval. Závěrečná, divoká třetina přinesla spoustu šancí na naší straně a také branky na straně Havířova. Zápas, a i celou sérii jsme tak ztratili a skončila pro nás sezóna.

Pokud bych měl zápasy s Torpédem zhodnotit, musím kluky pochválit za nasazení. Nechali na hřišti opravdu vše a místy favorita jasně přehrávali. Florbal se ale hraje na góly a v této činnosti bylo lepší Torpedo. Je škoda, že jsme takto nehráli celou sezónu, protože bychom posbírali daleko více bodů. Teď nezbývá než udržet kádr pro příští rok, dobře posílit a pokusit se uspět v další sezóně. Protože právě šíře kádru byla tím největším rozdílem mezi námi a Torpedem Havířov.